Někdy v tomto období (pravděpodobněji však až po odchodu mongolských vojsk z Evropy koncem roku 1241) byly, podle mínění historika V. V. Tomka, založeny vesnice HLAVŇOV (první písemná zmínka z roku 1395), SUCHÝ DŮL (první písemná zmínka z roku 1395), BĚLÝ (první písemná zmínka z roku 1395) a MARŠOV (tzv. „Staropolický“ – na levém břehu Metuje; území (resp. ves) naproti, na pravém břehu řeky tehdy ještě nepatřilo klášteru, nýbrž panu PETROVI, synovi Sezemy – první písemná zmínka o vsi je z roku 1395).
Podle úsudku historika PhDr. Ladislava HLADKÉHO je velmi pravděpodobné, že Tomkem předpokládaná první kolonizační vlna (založení Bukovice, Bezděkova, Radešova, Žďáru) splynula v jedinou, která se realizovala právě až v tomto čtvrtém desetiletí 13. století.
Protože kolonizace Policka byla česká, přicházeli sem první kolonisté nejspíše z těch vesnic ve vnitrozemí, které patřily z dřívějška ke staršímu majetku břevnovského kláštera. Mohlo jít např. o nejbližší benediktinskou ves PROVODOV, či z Poděbradska vesnice TŘEBESTOVICE, MRAČENICE, BŘÍSTVÍ a VYKÁŇ. Ostatní obyvatelé vesnic, které Břevnov vlastnil, např. v okolí Prahy, Berounska, Rakovnicka, Litoměřicka a Prácheňska, vzhledem k poměrně velké vzdálenosti, patrně v té době nepřicházeli v úvahu.
