1820
Byla zřízena škola v HLAVŇOVĚ v chalupě čp. 35, zprvu jen jako „pomocnická štace“. Prvním učitelem této školy byl Josef BERAN z Bezděkova.
1835
„V Kovářově rokli ve skalách za vsí Hlavňovem zdržoval se jistý muž jménem ŠMORKÁN a ten tam padělával rakouské papírové peníze a chodíval je do kraje vyměňovat a na Opočně o pouti Porcinkulské byl při vyměňování a kupování prozrazen a učiněná byla prohlídka u něho v lese v horách a nalezeno tam bylo větší počet padělaných peněz a příprav jeho tam ve skalách skrývaných. Odtud vycházeli do vsi Hlavňova, lidé se jich báli, ale oni ve vsi nikomu nic neublížili.“ (Josef Brandejs)
1843
Nadační panství Police mělo v tomto údobí celkem 9.904 OBYVATEL a 1.415 DOMŮ.
Nadační panství (Stifts-Herrschaft) byl společný soukromý majetek církevní komunity; v tomto případě to bylo vlastnictví společenství benediktinů břevnovsko-broumovského opatství.
Přirozeným historickým sídlem správního střediska polického panství bylo ochranné poddanské (municipální) město POLICE, spravující své záležitosti od roku 1791 prostřednictvím regulovaného magistrátu.
MĚSTO POLICE mělo 1.553 obyvatel a 263 domů, územní rozlohu 3,6 km2.
| BEZDĚKOV (Bösig) | 612 obyvatel | 95 domů |
| BĚLÝ (Bílay) + osada ŘEŘIŠNÝ | 516 obyvatel | 64 domů |
| BUKOVICE (Bukawitz) | 277 obyvatel | 39 domů |
| DĚDOV (Mohren) | 282 obyvatel | 40 domů |
| HLAVŇOV (Gross-Labney) | 603 obyvatel | 78 domů |
| HONY (Hutberg) | 329 obyvatel | 46 domů |
| HORNÍ DŘEVÍČ (Ober-Dřewitz) | 462 obyvatel | 70 domů |
| LACHOV (Löchau) | 536 obyvatel | 66 domů |
| LHOTA POLICKÁ (Malten) | 235 obyvatel | 33 domů |
| MALÁ LEDHUJE (Klein-Ledhuj) | 103 obyvatel | 11 domů |
| MARŠOV (Marschau) | 203 obyvatel | 29 domů |
| METUJE (Mettau, Mathe) | 268 obyvatel | 39 domů |
| NÍZKÁ SRBSKÁ (Nieder-Sichel) | 477 obyvatel | 77 domů |
| NÍZKÝ DŘEVÍČ (Nieder-Dřewitz) | 134 obyvatel | 19 domů |
| PETROVICE (Gross-Petrowitz) | 348 obyvatel | 47 domů |
| PETROVIČKY (Klein-Petrowitz) | 143 obyvatel | 21 domů |
| PĚKOV (Piekau) | 700 obyvatel | 89 domů |
| RADEŠOV (Radesch) | 162 obyvatel | 22 domů |
| SLAVNÝ (Klein-Labney) | 184 obyvatel | 31 domů |
| SUCHÝ DŮL (Dürrengrund) | 753 obyvatel | 93 domů |
| VELKÁ LEDHUJE (Gross-Ledhuj) | 437 obyvatel | 61 domů |
| ŽĎÁR + osada OSTAŠ | 587 obyvatel | 82 domů |
1843
„Toho roku se vypátralo, že v hlavňovské hospodě pachtýř ŠKOP olověné dvacetníky leje. Měl pomocníka nějakého hrnčířského tovaryše LUŇÁKA z Hronova. Byli do kriminálu odvedeni.“
(Jan Lege: Pamětnosti polické)
26. ledna 1853
„Josef SCHWANSE, rolník v čís. d. 34 žaloval u představenstva na Josefa SCHRUTTU, syna Vácslava Schrutty domkáře čís. 67, že jemu v noci pár holubů z holubníku ukradl a v Broumově prodal. – Schrutt doznal se na krádež tu. Začež jemu mimo vrácení holubů jeden den díla na obecní cestě uloženo a držení holubů na vždy zakázáno bylo.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
19. května 1853
„Petr ČECH, syn Petra Čecha domkaře čís. 78 uzavřel s Marií FIEDLEROVOU pod zastoupením jejího otce Joachima Fiedlera ze Skalek následující porovnání u místního představenstva. Petr Čech doznal, že jest nemanželským otcem Alžběty, dcery Marie Fiedlerové a uvolil se, že na místo plnění otcovských povinností nemanželské matce 40 zl. stř. nejdéle do 30. září vyplatí. Marie Fiedlerová byla s tím ouplně spokojena. Sepsaný o tom protokol uložen jest ve spisech obecních.“
(Josef Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
Červenec roku 1853
Josef Vepřek: „Důležitosti obce Hlavňov“:
„Užitek myslivosti čili honu k obci náležejících připadl patentem císařským držitelům pozemnosti. Musila však myslivost ta na někoho věc znalého, a k nošení zbraně oprávněného pronajmutá býti; kterýžto pronájem jednáním úředním se stal. – Při takovém dražebním pronájmu u c. k. podkrajského úřadu v Broumově se dne 10. července odbývaným najal myslivost v Hlavňově zdejší rolník Antonín Winter čís. 27 za 17 zl. 6 kr. stř. ročně. To nelíbilo se správcovství někdejšího dominium Polického, a zvláště nádlesnímu, který myslivost v celém v celém okresu pro ústav najmouti obmýšlel. A že občané nelibost tu brzy ucítili, povstal pomalu nepokoj a sočení proti nájemníkovi Ant. Winterovi, který beztoho dražební výminky nedodržel a dodržeti nemohl. Na to se stalo v obci usnešení, že se myslivost na někdejší vrchnost skrze nádlesního postoupí. Ten však uvolil se nyní toliko 6 zl. stř. roční činže platiti.“
Říjen roku 1853
„Od roku 1848 přestali občané poplatek na farské koně a groše z krav do důchodu někdejší vrchnosti odváděti. Poněvadž pak dávky ty k výkupu nepřišly, musejí se i dále platiti. – Dluh za prošlých 5 roků, který 10 zl. 16 kr. obnášel, zaplacen jest z příjmu obecního.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
18. října 1853
„Aby se stálému potulování cizích žebráků přetrž učinila, připomenuto jest od strany úřadu, že každá obec svých chudých podporovati má. Ohledně téhož bylo při shromáždění ujednáno, kteří z občanů co chudé považovati se mají, a jim napotom oznámeno, by si dvakrát v týhodni almužnu v obci sami vybírali.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
28. října 1853
Obec Hlavňov:
„Před mnoha lety oženil se zdejší příslušník Jan FRANZ na Pecce, kdež i zemřel. Vdova po něm Františka Franz byla napotom s třemi dětmi cestou postrkem do Broumova a odtud do Hlavňova odeslána, s dopisem od c. k. podkrajského úřadu, by se o ní obec tak jako o každého jiného chudého příslušníka starala. I vyjednán pro ni byt u Vácslava Kleinra ve výměničné světničce čís. d. 38 a později u Františka Lamky čís. d. 56 a dovoleno jí, by si zároveň (s) jinými chudými v obci almužny sbírala.“
24. dubna 1854
hlavňovský učitel Josef Vepřek:
„slavil náš Nejmilostivější Zeměpán František Josef své zasnoubení s Nejjasnější kněžnou Alžbětou, dcerou krále Bavorského. Na památku toho dne konaly se mnohé radostné slavnosti, zvláště vysazování památných stromů bylo odporoučeno. V Hlavňově sázeny byly v hraničních rohách školní dva jabloňové štěpy od školní mládeže, za v. p. Aemiliana Koláře, školního katechety, školního dohližitele a osob místní představenosti. Zdař Bůh!“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
Červen roku 1854
Hlavňov:
„Na návrh představeného jest na výboru uzavřeno, že se budoucně od dělání a rozštípání školního dříví platiti bude, a plat ten že chalupníci a domkáři, kteří práce ty až posud robotou konali, dáti musejí.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
Červenec roku 1854
„Počátkem července dostavily se katastrální c. k. komise do obcí, aby vzhlédnouce příbytky. Třídní daň domovní ustanovily.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
10. června 1855
„nalezly zdejší dvě ženy Marie Čechová a Anna Pejskarová v lese na skalách vpravo od Hvězdy mužskou mrtvolu, která zde nepochybně přes rok již ležela. Věc ta byla c. k. okresnímu úřadu oznámena, načež dne 12. t. m. vyšetření od něho předsevzato a dne 15. t. m. mrtvola ta v Polici pohřbena. Výlohy tím povstalé byly prozatímně od představeného zapraveny a liquidovány. Poněvadž se domovská příslušnost tohoto nalezence nevypátrala a tedy se nevědělo, od koho výlohy ty se nahraditi mají, zaplaceny jsou napotom z místní pokladnice chudých.“
(J. Vepřek: Důležitosti obce Hlavňov)
5. srpna 1855
byla na svátek Panny Marie Sněžné vysvěcena opatem Janem Nepomukem ROTTEREM kaple na HVĚZDĚ – znovu obnovená ze staré zrušené kaple. Kaple byla postavena roku 1733 podle projektu Kiliána Ignáce DIENTZENHOFERA za opata Otmara ZINKA, zrušena roku 1787 císařem JOSEFEM II. za opata Jakuba CHMELA.
Slavnostní mše se zúčastnily davy lidí z Policka a z Broumovska. Mobiliář kaple zhotovil polický truhlář a kostelník Josef PEISKAR. Od této doby se toto místo stalo dějištěm vyhlášených hvězdeckých poutí.
Učitel Josef Vepřek, „Důležitosti obce Hlavňov“
„Co zvláštní památnost do těchto listů poznamenáno budiž, že ona osamělá a již zpustlá kaple Hvězda zvaná, která u Broumovského stezníka na pomezní skalnaté výšině mezi okresem Polickým a Broumovským stojí, nákladem opata Broumovského, Nejdůstojnějšího Pána Jana Nepomuka Rottera obnovena a ozdobena byla, a opodál v levo na podobném skalním vrcholi nákladný hostinec vystavěn a i stezník ze skalnatého návrší k Broumovu vedoucí schodnější udělán byl. Obnovením tím získalo okolí nemálo, a stavba tak nákladná prospěla za právě panujících zlých časů zdejším osadníkům velmi. V srpnu dne 5. byla kaple ta slavnostně vysvěcena a na to v ní velmi často mše svaté čítány. I bylo to opravdu radostně vesele, když zvonek u Hvězdy zavzněl, a buď k modlení neb ke mši svaté zavolal.“
Slavnou událost pro celé blízké i vzdálené okolí – svěcení hvězdecké kaple – popisuje i učitel Karel Buchnar, první úřední kronikář obce Hlavňova, ustavený roku 1925.
„Dne 10. července 1855 po školních visitacích mělo žactvo všech škol farní osady polické tu velkou slavnost. Vedeno bylo totiž ku Hvězdě, kde při hudbě, rozličných hrách a zpěvu se živě bavilo. O občerstvení bylo též pamatováno. Dětmi i dospělými se vše jen hemžilo.
Korunou všeho bylo pak zasvěcení kaple na den P. Marie Sněžné dne 5. srpna 1855. Byla to neděle, které předcházel krásný, tichý předvečer. Kolem Hvězdy byl shon, hřmot a bouchání, jež způsobili kramáři a prodavači všeho druhu při stavbě svých stánků a bud. Ráno o slavnosti samé byla kaple ověnčena. Opodál vpravo na kamenném podstavci upravena byla kazatelna a naproti kapli postaven stan sloužící za sakristii. Svěcení kaple provedl sám opat v biskupském ornátě v průvodu mnoha kněží a hodnostářů. Po skončeném obřadu kázal německy P. Timotheus Matouschek, ředitel gymnasia v Broumově a po kázání sloužil první mši v nově vysvěcené kapli sám opat Rotter. Po tom konány byly ještě mše až do 10. hodin dopoledne. Poté opět bylo české kázání, které měl P. Mařan, kanovník z Prahy a po něm slavné služby boží. Při bohoslužbách zpívány byly pobožné písně s průvodem hudby. Povětrnost však krásné té slavnosti byla však nepříznivá. Ledvaže bylo po prvních službách božích, začalo pršeti a lilo se vydatně až do kázání českého. Tu déšť polevil, ale po kázání dalo se opět do deště. Na odpolední pobožnost, která byla též česká a německá, bylo počasí příznivější.
Od těchto dob koná se na Hvězdě každoročně pouť v srpnu, avšak s tím rozdílem, že německá pouť je vždy dne 5. srpna (ať to připadne na kterýkoliv den v týdnu) a česká slaví se tu neděli po 5. srpnu. Připadne-li však 5. srpna na neděli, spadají obě pouti na týž den.“
1855
Josef Vepřek, „Důležitosti obce Hlavňov“:
„Zdejší příslušník František SCHOLZ, podruh a zedník, chtěl do Uher odejíti a tam prací zednickou se živiti, zde však ženu a šestiletého synka zanechati. Prv než se mu domovní list k tomu cíli od obce vydal, musil se jeho otec Jan SCHOLZ z Hutbergu zavázati, že se o dítko svého syna, až do navrácení otce, a v pádu by se nevrátil, až do 12 roku otcovsky starati bude. Revers od něho na ten závazek vystavený uložen do spisů obce.“
Únor roku 1856
Josef Vepřek, „Důležitosti obce Hlavňov“:
„V měsíci únoru přišli do zdejšího okresu a i do naší obce jednatelové prvního rakouského spolku ve Vídni pojišťující škody ohněm povstalé, aby nových pojištění získali. Při té příležitosti nechalo sedm a třicet zdejších občanů své příbytky pojistiti; i školní příbytek jest na výlohy obecní pojištěn. K snadnějšímu dopisování s hlavním jednatelstvím jest v každé obci malá agentura zřízena.“
1871
V Hlavňově byla postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Plastika byla získána z Machova, nákladem dobrodinců opravena a postavena. Vysvěcena byla P. Amandem Dimtrem OSB.
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
25. května 1872
došlo k OBROVSKÉ POVODNI.
Po mimořádně intenzivní průtrži mračen, doprovázené velkou bouří, tekly Hlavní (Kostelní) a Hořejší (Tomkovou) a Novou (dnes 17. listopadu) ulicí doslova řeky vody. V blízkém okolí byl zvláště krutě postižen HLAVŇOV, kde voda zatopila níže položené usedlosti a chalupy. Vznikly rozsáhlé záplavy na lukách u BUKOVICE. Rovněž byl vytopen SUCHÝ DŮL, kde tekla voda po silnici jako řeka, od mnoha stavení byly odneseny spousty palivového dříví.
Příští den, v neděli dne 26. 5. stoupla hladina řeky Metuje natolik, že údolí od Hronova přes Náchod až po Nové Město n. Met. bylo jedno velké jezero.
Tato bouře se tento den přehnala nad velkou většinou území Čech a způsobila rozsáhlé povodně hlavně v povodích Vltavy, Berounky a Mže s mnoha lidskými ztrátami a rozsáhlými škodami – celkový odhad škod tehdy činil 60 milionů zlatých rak. č.
„Na svatvečer Nesv. Trojice Boží večer v půlosmé hodiny srazil se nad okresem polickým – a v Čechách na mnohých místech – tak prudký a silný déšť, že během půl hodiny voda proudem valila se od Bukovice a od Suchodola k městu a zaplavila téměř všechny domky podél obou ramen potoka Ledhujského až po okna. Dříví, ploty, nářadí, které venku bylo, mostky atd. okamžitě plavaly směrem k Mezihoří. Voda takové výše dostoupila, že hnala Kostelní a Hořejší ulicí jako potokem. Do příbytků nízko položených vnikla všude a způsobila strašné škody. Dole u pivovaru, ačkoli most dost vysoký jest, hnala přes most, vnikla do pivovaru a zde pustošila hrozně. Ve sklepě sudy s pivem plavaly ve vodě. Že by kdy v Polici byla tak veliká povodeň není pamětníků. Lid trnul strachy a s hrůzou očekával, co se stane. Pláč a nářek ozýval se k nebesům. Z mnohých domků lidé utéci nemohli, na půdě očekávali jisté zahynutí. Avšak o 8 hodinách přestalo pršeti a voda více a více se ztrácela, takže po 9 hodině ustoupila do svých potočišťat. Ráno bylo viděti tu spoustu, jakou umí učiniti velká povodeň. Podobné povodně byly v tom čase v mnohých krajinách českých.
Zpráva o zhoubných následcích povodní v Čechách přiměla sbor obecních starších královského hlavního města naší vlasti, že se usnesl k návrhu rady městské, že ustanoví se co ústřední výpomocný výbor pro povodní poškozené a že za tou příčinou okresní zastupitelstva požádá, aby spoluúčinkovala a aby takto rychle a vydatně ubohým aspoň z části pomoženo bylo. A komité toto s purkmistrem Prahy Františkem Dittrichem v čele hned počalo činnost svou. Přípisem ze dne 29. května 1872 oznamuje všem okresním zastupitelstvům své zřízení a účel, a vybízí je, aby:
okresní zastupitelstva v komité výpomocné svého okresu se sestoupila a obecní zastupitelstva k společnému účinkování přiměla a zvlášť k tomu je vyzvala, aby se v každé jednotlivé obci sestavil výpomocný výbor za předsednictví obecního starosty, kterýžby škodu vyšetřil a také příspěvky sbíral;
v obcích, jichž povodeň ušetřila, uspořádány byly sbírky od domu k domu, aby jeden každý dle sil svých penězi, oděvem, prádlem a obilím k setí, v okresích pak blíže dějiště hrůzy též stavivem a potravinami k zmírnění bídy přispěti mohl.
Výsledek všeho se má oznámiti ústřednímu výboru, aby tento příspěvky k výpomoci na místo patřičné zaslati mohl. Výsledek všeho se má oznámiti ústřednímu výboru, aby tento příspěvky k výpomoci na místo patřičné zaslati mohl. K tomuto ústřednímu komité přidružil se 5 čeleny svými výbor zemský a dal mu z prostředků zemských k disposici hotových 100.000 zlatých. Zároveň vybídl přípisem ze dne 4. června č. 12751 okresní zastupitelstva, aby dle shora uvedených pravidel řídila a škody na okresních silnicích způsobené oznámila. Zemský výbor vymohl u ministerstva osvobození od poštovních poplatků za zásilky osobám povodní poškozeným.
Okresní zastupitelstvo vypátralo a zjistilo pomocí představených v polickém okresu povodní učiněnou škodu v jednotlivých obcích a sice: v Bukovici 1689 zlatých, v Suchodole 5262 zlatých, v Hlavňově 1506 zl., v Ledhuji 150 zl., v Polici 1654 zlatých.“
pozn.: úplný seznam poškozených obcí viz: P. Cyril Kaněra: Pamětní kniha města Police nad Metují 1859 – 1880]
7. června 1876
se okolo třetí hodiny odpoledne strhla nad obcí Hlavňovem „veliká bouře spojená s krupobitím, prudkou vichřicí a silným lijákem. Bouře ta nadělala nesmírných škod na polích, lukách, zahradách, staveních a cestách. Na sta vozů orné půdy odnesl rozbouřený vodní živel z polí, kroupy místy sypaly se veliké jak holubí vejce, takže v lesích ještě po několika dnech bylo možno je nalézt. Záhubné to krupobití řádilo nejvíce uprostřed obce, takže na hospodářských usedlostech Josefa Linharta č. 30, Antonína Kollerta č. 31, Josefa Borny č. 33 a Karla Wintra č. 34 žito bylo zcela potlučeno, rozbito a zničeno. Krátce před třetí hodinou muselo být ve škole skončeno vyučování pro nastalé temno, ale děti nemohly domů pro spousty domů na cestách, až teprve po čtvrté hodině, když vody poněkud opadly.“
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
Bouře, která trvala po celou hodinu, postihla i sousední Suchý Důl.
Luňáčkův hostinec stál ve vodě, chalupa pod ním byla až po okna zatopena, od školy ke mlýnu byla cesta celá pod vodou. Na dolním konci vsi však téměř nepršelo, v Polici svítilo slunce. Následným přívalem vody z Ledhujky byla zcela zaplavena okresní silnice z Police do Hronova.
„Byl horký, parný letní den. Slunce pražilo k nevydržení. Teploměr ukazoval 310 tepla, což zde v horách velmi řídko se stává. Každý stěžoval na obtížné vedro. Tu po půldne počalo se nebe na severozápadu chmouřiti víc a více. Tím časem vystupovaly též mráčky na jihu. Ponenáhle počala se obloha tímto dvojím směrem zatahovati, vzduch zdál se těžším a těžším býti. Ticho panovalo takové, že se ani vlas nehnul. Tu se spustil ze severozápadních mraků déšť ve velkých krůpějích, co mezi tím mračna od jihoseveru výš a výše se dmula, tak že v malé chvíli i severní obzor byl potažen hlubokými černými mraky. V tom se zdvíhl prudký vichr od severní strany a rej započal. Nebesa vytáhla svá stavidla a déšť se lil z oblak jakoby konev obrátil. Kroupy se sypaly jako lískové ořechy z pytle a v málo minutách pokrývaly veškeré osení v okolí. Nejvíce jich leželo směrem k Slavnýmu a Machovu. Voda se hrnula co velké jezero z kopců do údolí a odnášela sebou vše co jí v cestu přišlo. Hrom bil ustavičně a nebe chrlilo blesky co žhavé jazyky na ustrašenou dědinu. Smutný to pohled! Lid vybíhal z příbytků, lomil rukama a odnášel dítky, odháněl dobytek na místa bezpečná. Bědování a nářek rozléhal se všude, zvláště z příbytků při nízku ležících. Voda se hrnula po cestách, unášejíc sebou celé spousty dříví, pařezů, roští, prken, klád atd. do řeky Metuje. Hostinec p. Luňáčka stál ve vodě úplně a pod ním chalupy měly vodu ve světnici až po okna. Chalupníku Pohlovi vrazila voda do stodoly otevřenými vraty, nanesla plno dříví a nahromadila toho tak, že zadní stěnu stodoly vybourala. Ve mlýně a kolem v chalupách též tak bylo zle. Od školy až dolů k Svobodovým. Silnice byla úplně pod vodou. To trvalo skoro 1 ½ hodiny. Kroupy všude značných škod nadělaly. To však jest podivné, že na dolením konci ani nepršelo; též tak v Polici ten čas úplně slunce svítilo a o ničem ani nevěděli.“
(Jan Stahl: Školní kronika obce Suchý Důl)
„Dne 7. června o čtvrt čtvrté strhla se na horách Slavenských a Hvězdeckých strašná bouře. Protrženo mračno. Okamžikem hnala se voda od Suchodola a Hlavňova k městu tak prudce a silně, že trhala lávky a mosty a nadělala nemalých škod. Voda sahala u městského pivovaru přes silnici, vnikla do pivovaru, a v Bukovici zaplavila veškeré zahrádky blíže potoka položené.“
(P. Cyril Kaněra: Pamětní kniha města Police nad Metují 1859 – 1880)
20. června 1877
„odbýván výlet hasičů a členů čtenářské besedy na Hvězdu. K večeru strhla se neobyčejná bouře – hromobití. V Broumovsku na třech místech udeřilo a zapálilo. V Hlavňově sice uhodilo do jednoho příbytku, omráčilo jednu ženu, ale nezapálilo.“
(P. Cyril Kaněra: Pamětní kniha města Police nad Metují 1859 – 1880)
9. března 1878
navečer vyhořel v Hlavňově truhlář Jan STEHLÍK.
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
1878
V tomto roce byla obcí zakoupena čtyřkolová ruční stříkačka, která stála 600 zlatých. (Jaroslav Berger)
7. února 1883
bylo v HLAVŇOVĚ po druhé hodině odpolední pozorováno „v celé obci i jinde v okolí silné otřesení země trvající asi 2 vteřiny. Okna u školní světnice hlučně zařinčela a žáci uleknuti na sebe pohlíželi.“
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
16. května 1883
„ráno bylo vše pokryto napadlým sněhem jako o Vánocích. Ovocné stromy již v květu ohýbaly se pod tíží sněhu. Květ většinou zmařen. Nepříznivé počasí uškodilo také žitu, které počalo metat.“
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
28. července 1883
byl založen dobrovolný hasičský sbor v Hlavňově se symbolickým názvem Hvězda.
1886
Počátek budování silnice z Hlavňova do Bukovice.
„Zdejší cesta byla úzká a blátivá, po stranách neměla příkopy a tak voda stékala z břehů do cesty. Obecní zastupitelstvo se starostou Josefem Zeidlerem počalo v roce 1886 se stavbou nové silnice. Toho roku byla vystavěna od obecní kolny až k číslo 21. Nasledujícího roku 1887 až po příbytek Františka Šály (čís. 24 Bukovice). Roku 1888 byla provedena nejobtížnější a nejnákladnější část od čís. 24 (Bukovice) ke mlýnu a lesem až na hranice sousední obce Bukovice. Pozemek náležející obci bukovické a ku stavbě potřebný má být od téže obce odkoupen. Stavbou silnice vznikly obci značné výlohy. Uhraženy byly obecní přirážkou, která stoupla z 35 % na 50 ?0 % naturální přirážkou. Okresní výbor povolil subvenci 150 zl.“
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
17. června 1888
ve schůzi obecního zastupitelstva v Hlavňově „usneseno zaplatit příspěvek na farské koně 14 zl. 85 kr. a rovněž groše z krav 23 zl. 40 kr. z obecní pokladny. Tím skončily poslední zbytky roboty.“
(Pamětní kniha obce Hlavňova)
1889
Byla postavena zděná školní budova v HLAVŇOVĚ. Bylo to za řídícího učitele Jiřího KOPÁČKA (učil zde v letech 1882-1923) a pomocného učitele Bohumila SMRTKY (1888-1890).
1893
Počty osob a domů v soudním okrese Police (okresní hejtmanství Broumov).
Hlavňov velká, fara a pošta Police, 575 obyvatel (110 domů)
